Přesně tahle slova jsem slyšel při podávání jedné mé výpovědi. Můj tehdejší šéf (dodnes dobrý známý) byl šokovaný, když jsem sám od sebe odcházel kvůli nedostatku soukromého času a vzdával se (jako jeden z mála a historicky první z firmy) poměrně dost slušně placeného místa. Jednak o mne nechtěl přijít, ale hlavně nechápal jak to, že mne při přestavbě baráku a očekávání rodiny nezajímají prachy.
Prachy jsou výborná věc pro život - bez jejich určitého minima je to prakticky neslučitelné se životem, ale dnes nejsem ani na polovině tehdejšího platu a jsem mnohem spokojenější a přestože vím, že zpět na své původní místo bych se bez potíží dostal (mosty jsem za sebou nespálil), tak nemám nejmenší zájem. Možná kdybych bydlel v paneláku a po odpolednech se nudil u televize - ale to co zvládám po pracovní době udělat doma (navíc s permanentní přítomností dvouapůlletého "pomocníka" za zadkem) mi nevynahradí žádný prachy. Jde jen o to nebát se to zkusit a přesvědčit se na vlastní kůži, že neplatí: čím větší hromada peněz, tím větší spokojenost (leda závist sousedů).
Mám v rodině několik kamioňáků - vím jak "spokojeně" žijí a co ze života mají. Dva ze tří rozvedeni, děti prakticky neznají, byty víceméně prázdné, když se dostanou po několika týdnech domů, tak si během pár hodin vylejou řepu drahým chlastem v nejbližší hospodě a máchaj kolem sebe pětitisícovkama a stoeurovkama. Evropu mají krásně procestovanou - znají dálnice, tunely, odpočívadla, benzinky a přístavy. Neumí si nikdo představit, jak já bych s nima za těch jejich 40-50tisíc měnil. Opravdu jim takhle "báječnej a pestrej" život závidím a chtěl bych být pro rodinu taky takový "Oslíčku, otřes se! Tady máš čistý fusekle a pár konzerv a za tři-čtyři týdny se zas ukaž". Když se s nima pak bavím o tom, proč to dělaj, tak je to proto, že doma už buď nikdo nečeká a nebo nečekaj, že by přinesl míň než navyklý standartní plat a hlavně po těch letech už ani nic jinýho než točit volantem neumí. A budete se divit oni závidí mně! Ne sice plat - to je pro ně směšný dýžko, ale to že jsem doma a s tím dýžkem celkem bez problémů vyjdu (ale to už jsem tu kdysi v jednom článku popisoval).
Tohle není přiblblá teorie člověka, který závidí jiným peníze. Já ty větší taky kdysi bral, ale ta cena, kterou jsem za ně musel platit pro mě byla nepřijatelná. Nezávidím nikomu nic - za všechno se platí.
I za peníze.
Předchozí