Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Zuzko, nejsem drsoň, nikdy bych nevyšoupla dítě na balkon nebo nehodila do sněhu. Nefungovalo ani zavřít do jiného pokoje - to úplně šílel (nezdálo se mi, že by se TAK vztekal, spíš na něm byl vidět strach, přímo hrůza; pochopila jsem to až teď po letech). Nicméně každého věc jak vychovává, pokud to samozřejmě nepřekročí hranici týrání . Co se jídla týče, to bys našeho synka musela vidět v době kolem roku dvou. Co Ti budu povídat, jak kdyby vylezl z koncentráku . Samozřejmě jsem věděla, že jedna možnost byla i nechat dítě vyhladovět, ale fakt jsem se o něj bála (od osmi měsíců potíže s chronickou zácpou, a jídla, která mu nechutnala, odmítal velmi sveřepě, intuitivně jsem cítila, že by snad radši umřel než pozřel to, co nechce ). Není to, prosím pěkně, univerzální návod, protože většina rodičů má dítě zdravé, děti s formou poruchy autistického spektra se nerodí zas tak často. Jen ta moje intuice prostě cítila něco, co se po deseti letech ukázalo být pravdivým. I to, že jsem v jeho očích viděla děs, když jsem ho chtěla "jen" zavřít ve vedlejším pokoji, aby se tzv. zklidnil, se dnes ukázalo jako opodstatněné, a ne jako rozmazlování a přílišná měkkost, jak mi to pořád někteří předhazovali. --- Vztah k článku je ten, že autorka by neměla dělat ukvapené soudy, jestliže jsou děti tak různé. A to si myslím, že to, co uvádím, je běžné i pro leckteré zdravé děti z normálních, tj. nezanedbávajících rodin.