Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Dá se vyjít téměř s jakoukoli částkou. Otázka je, jestli je s tím dotyčný spokojený a vyhovuje mu žít s takovým neb makovým rozpočtem.
Jsem zřejmě hnusná kariéristická matka, která dítěti vaří teplé jídlo max. 1x týdně a to ještě ne vždy, protože někdy vůbec není doma. Ubohý syn si od cca 2 let bere snídani a večeři v lednici sám. Nedávno jsme před ním nějak "žertovali" s jeho otcem a chlapec se na nás vážně podíval se slovy: "Nechte toho, nebo na vás přijde sociálka!"
Strašné dětství.
Na druhé straně nemusíme řešit, z čeho se zaplatí kroužek, nový boty, kufřík na výtvarku; můžu se synem jít kamkoli za jakýkoli vstupný. Takže se mu nevěnuju zhruba tím stylem, že spolu chodíme do kina, do aquaparku, na výstavy, do muzeí, jezdíme (občas) na výlety mimo Prahu - občas proto, že není zrovna cestovatel a nebaví ho být každý víkend "někde". Je po tatínkovi domácký typ a nejradši spí ve svý vlastní posteli.
Já dost dobře nechápu, co tady obhajují ti, co hlásají něco o chudobě, která cti netratí. Neumím si totiž představit, co bych mohla synovi věnovat za péči, kdybych neměla peníze. Seděli bychom doma, koukali si do očí, event. v rámci úsporných opatření drželi černou hodinku?
Svému synovi se věnuju zhruba tak, jako většina normálních zaměstnaných otců - holt ten rodič "více doma" je v tomhle případě tatínek. Nevím, co bych s ním třeba dělala o víkendu, kdybych měla v kapse poslední dvacku na autobus. Nežiju v zemi, kde by byly zážitky zadarmo. Lístky do 3D kina stojí asi tři kila, Čestlice o víkendu na dvě hodiny 500 jen vstup (dospělý + dítě), a i když má dítě do 6 let na většinu kulturních akcí typu muzeum, výstava volný vstup, dospělý s ním jít musí a nevím o moc místech, kde by byl vstup za stovku.
Neříkám, že se s dětmi nedá užít spousta věcí i bez peněz. Jistě dá. Ale jsou i jiné způsoby trávení volného času a ty něco stojí.
Myslím, že kdybych si měla se synem pět hodin denně povídat nebo vystřihovat panáčky, asi by to nevynahradilo zklamání z toho, že si moc přál chodit do výtvarnýho kroužku a já bych neměla těch sedmnáct stovek na školný.
Myslím, že by brečel a byl smutnej.
Tak nějak nechci, aby můj syn musel bejt smutnej kvůli tomu, že něco moc chce a nemůže jen kvůli blbejm penězům.