Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Monty, nemůžu soudit, jestli je zrovna Tvůj přístup k rodičovství OK nebo ne, nežiju s Tebou a nevidím to. Nicméně jestli dokážeš fajn skloubit dobrý výdělek, za který dítě může do kroužku, a přitom s ním jsi schopna jít na výstavu, posedět s ním a promluvit si o jeho problémech, tak je to fajn. Je ovšem spousta rodičů - a o nich píše Jíťa - kteří nezvládají vydělávat moře peněz (zadarmo to není, takže se nevracejí ve všední dny před pátou - a jsou jistě i tací, že až třeba v sedm). Jsou schopni jednou dvakrát ročně jet s dítětem k moři, jsou schopni mu zaplatit kroužky, pěkné pomůcky do školy, značkové oblečení, ale také bio stravu. Ale už třeba nemají čas, nebo prostě sílu (neboť jsou z celodenního kolotoče docela normálně vyšťavení), dřepnout si pravidelně s dítětem a chvíli si s ním povídat o jeho starostech, radostech, trápeních i úspěších, přáních, kamarádech... Pak jsou tací, kteří to zvládají obojí - před nimi upřímně smekám. Ale řekla bych, že těch, kteří raději vydělávají, aby měli nové auto, super výbavu v bytě, značkové supr oblečky, ale nejsou schopni si sednout ke svému dítěti a zahrát si s ním člobrdo, je poměrně dost na to, aby se ti, kteří vyznávají jiné hodnoty, čas od času ozvali s kritickými připomínkami.
Nikdo tady přece nebude zpochybňovat to, že když chci dopřát dítěti pestrost a koníčky, musí na to mít peníze. Ale každopádně existuje jev, kdy sice jsou koníčky (teda přesněji - kroužky), ale není kontakt s dítětem, čas na jeho přání a problémy. Což je, myslím, chyba. Kdo to ale přizná, že dává dítěti prachy na kroužky, ale už se dítěte nezeptá, jak na tom kroužku bylo a jestli ho ten kroužek vůbec baví?