Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Perničko, v jistém věku si maminky s dětmi už prostě rozumět nemusí (na té úrovni, že by mamince mělo být líto, že dítě dalo přednost kroužku). Například já už se synem teď probírám spíš jeho trápení (vztahy mezi dětmi, sebevědomí, výkony apod.), ale zájmy má už vysoce technické - opravdu nejsem schopna se s ním hodiny bavit o vlacích. Totiž myslím, že každý extrém je špatně. Myslím, že by ničemu neprospělo, kdybych za každou cenu držela syna na úrovni toho, co zajímá mě, a nedovolila mu rozletět se do světa. Co já vím, když mu dneska dovolím jít na technický kroužek, může mít jednou už jakýsi drobný náskok, až bude chtít jít studovat. Myslím, že v jisté rozumné míře jsou kroužky prospěšné pro dítě jako čas, kdy si testuje, co ho baví a co ne, co mu jde a co ne. Stahovat ho za každou cenu k sobě už není moc moudré (zrovna tak jako druhý extrém - napěchovat všední týden dítěti ixtero aktivitami, kvůli nimž na sebe rodinka nemá vůbec čas /teda pochopitelně nejen kvůli nim, ono to možná spíš bude zaplnění času, kdy jsou oba rodiče v práci/). A myslím si ještě to, že je dost výhodné, když dítě ví, co chce dělat, baví ho to, jde si za tím - určitě to lépe motivuje ke studiu i k práci.