Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Jíťo, nemám takovou kondici, abych cokoliv zakládala. Nezvládám to, tyto aktivity přenechávám šikovnějším . Asi raději vysvětlím, že jsme se stěhovali kvůli škole. Místní škola synovi nesedla, v pololetí první třídy jsme ho přehlásili na školu do města, vozila jsem ho nějaký čas vlakem, ale ze zdrav. důvodů byli nuceni začít využívat auto. Syn posléze začal mít problémy plynoucí z dlouhého dojíždění (vracel se v pět domů, v zimě už byla tma, ven se prakticky nedostal, pak pozdě usínal, dětská dr. soudila, že to je z nedostatku pohybu; MMCH zdálo se mi, že jí vadilo, že nám nestačí místní ZŠ). Takže jsme se po dvou letech dojíždění stěhovali. Čímž se vyřešily, jen jakoby mimochodem, i kroužky, teda aspoň zčásti, ten hlavní, železniční modelář, tady taky není . Problémy jsou zase jiné, ale s ohledem na synovy speciální potřeby jsem šťastná, že jsme vybrali právě tuto školu - mají jednak podle mě výhodný styl výuky (semináře, časté besedy, využívání spolupráce mezi žáčky), a jednak se ředitel dost snaží, aby učitelé věděli co nejvíc, takže učitelé mají povinné různé vzdělávací kurzy a školení. Čili jsou i víc v obraze co se týče výchovného působení na děti. Rozdíl v přístupu učitelů na této škole a na té původní byl na první pohled znatelný.