Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Jak už tady někdo řekl, ne všechny maminky se o své děti starají tak, jak by měly. Jsou limitovány vlastními zážitky a možnostmi. V případě mé kamarádky mě to všechno mrzelo dvojnásob, protože jsem s ní prožila v dospívání pěkné časy.
A pak jsem jen zírala s otevřenou pusou. Když mi třeba říkala, že jí dětská lékařka upozornila na to, že její dcera neprospívá, nepřibírá na váze, že její stav je známkou nedostatečné výživy, a ona o ní řekla, že je to šílená kráva a mávla nad tím rukou. Přitom dcera i doma, když měla co (poté co jí jídlo přinesla babička), jedla!
Ovšem když dítě nemá co prakticky jíst, tak prostě nejí, to má svou logiku.
Jenomže všichni si myslíme, že všechny maminky to myslí dobře, a že se proto neděje nikde nic špatného, jsme lhostejní. Já jsem lhostejná nebyla, o to to pro mě bylo horší. Ale budiž. Můj problém.
A jen jako poznámku uvádím, že manžel mé kamarádky měl vedoucí místo, dva vysokoškolské tituly (je ve svém oboru špičkový odborník), jezdil po světě, měli velký a pěkně vybavený byt v osobním vlastnictví, který jim koupili rodiče. Troufám si tvrdit, že takový ekonomický základ nemá leckterá z Vás( při vší úctě). V rodině mé kamarádky bylo tolik majetku (další byt v osobním vlastnictví, velký dům v Praze, chata atd..) a uložených prostředků (vždycky mi nadšeně svěřovala, kolik tisíc uškodlila na konto- u nich se žilo jen z její mateřské, zbytek se ukládal), že nebyl jediný důvod, proč moje kamarádka měla mít jednu sukni a nosit ji i v listopadu bez punčoch -toho jsem byla sama svědkem (punčochy jsou prý drahé), přičemž v jejím případě (s ohledem na její zdrav. stav a patologické změny určitých orgánů, resp. vady, ), to bylo pro ní doslova vražedné, nebyl ani důvod, proč by její dcera neměla dostat normálně najíst, nebyl důvod, proč by nemohly jít obě na dětské hřiště a nebo někam do mateřského centra, nebyl důvod, proč doma netopit, a nevím co všechno dalšího.
Nikdy jsem neřekla, že neměla svou dceru ráda, ale peníze pro ní byly přednější. A těm obětovala všechno. A v tom tkví ten hlavní průšvih. Samozřejmě dnes vím, že potřebovala určitě asi i odbornou psych. péči, protože se to u ní zvrhlo do šíleného extrému (ona láska k penězům začala mít krajně sebedestruktivní směr), ale na druhou stranu blbec byl podle ní i ten doktor (špičkový odborník na vrozené vady), který jí, když byla těhotná neustále sledoval, a jen díky jeho důsledné péči se jí narodilo zdravé dítě. Protože pochopitelně měla za sebou i potraty... Přičemž původní prognóza byla, že má jen 30 % šanci otěhotnět (její zdravotní problémy se dotýkaly více oblastí, narodila se např. bez jednoho párového orgánu atd atd).

Jenomže kdo to nezažije, kdo se nikdy neocitne v takových rodinných poměrech, ani jako přihlížející, tak tomu nemůže uvěřit. A proto chápu ty nadávky, a různá Vaše slova na mou adresu. Ostatně myslet si o mně můžete cokoliv, Vaše věc, Vaše volba a Vaše svobodná vůle.
Přesto znovu opakuji, nepřeji žádné z Vás, aby Vás potkala stejná zkušenost jako mne. Protože ve finále Vám stejně bude nejvíc líto toho dítěte, protože to si takovou rodinu a takové poměry dobrovolně nevybralo a věřte, že málokterá z Vás by si přála v něčem podobném vyrůstat.