Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Já už jsem taky zjistil, že nejlepší zábavou některých přispěvovatelů je kritika za každou cenu. S chlapama v hospodě se to řeší snáz - tam se to řeší z očí do očí a všichni se tam navzájem alespoň minimálně známe, takže nemůžeme bezuzdně lhát a mlžit. Tady to není nejmenší problém a těžko říct, kdo se ve skutečnosti za pseudonymem schovává a na co si vlastně hraje. Já osobně kritiku beru - ale jen od toho, kdo mi dokáže, že to umí líp než já. Pokud to líp neumí, tak ho nekompromisně posílám do háje. Když mi onehdá budoucí tchán začal kecat do tvorby stropů na stavbě, tak jsem ho z baráku bez milosti vyhodil (stejně tam jen stál s rukama v kapsách), přestože dům patřil jeho dceři. Pokud by to ale byl šikovný sádrokartonář, tak bych se řídil jeho radami i kdyby byl o deset let mladší. Já nejsem zrovna člověk, který má přirozenou úctu k starším - to že je někdo starší neznamená, že je moudřejší. Znám spoustu lidí kteří jsou starší a jsou to prvotřídní lemplové a neschopní polopitomci s mindrákama. Na druhou stranu jsou tu lidi mnohem mladší než já a dokážou spoustu věcí, který já ne. Úctu si člověk musí zasloužit, nezískává ji automaticky se stoupajícím věkem. Urazit (nebo spíš přesněji naštvat) mne kritikou může jen člověk, kterého si vážím - jenomže k tomu abych si ho vážil, toho člověka musím osobně a trochu více znát. Pokud ho neznám tak si ho nevážím - maximálně je to u mne člověk, který něčím významě přispěl a něco v životě dokázal.
Z přispěvovatelů do takovýchto internetových anonymních diskusí neznám osobně jediného člověka - tudíž urazit mne nemůže nikdo z nich. Asi by i někdo rád, aby mne vytočil, jenže já pouze jen občas přispěju svým názorem a pozoruji reakce na to, jak se kdo ztotožní nebo ne s mým reálným způsobem života. Někdo to chápe a žije podobně, někdo by tak žít nechtěl ani za zlatý prase, ale respektuje to, no a někoho jednoduše dokáže vytočit to, že takovej parchant jako já vůbec nepotřebuje a nebaží po tom, po čem se on léta pracně pachtí a vidí v tom smysl života (nejen svýho). Já tu nikdy nenapsal, že ten můj styl je ten jediný správný a nikomu ho nikdy nutit nebudu - jen poukazuju na to že tak jako já, se žít dá (navíc celkem bezkonfliktně) a potřeby různých idividuí (mě) jsou různé a to co nevyhovuje jednomu, neznamená, že nebude stačit druhému k plné spokojenosti.
Já už si prošel taky několika etapami života kdy jsem byl: plně zaměstnaný, dost slušně placený, dlouhodobě nemocný, nezaměstnaný, následně různě dobře nebo špatně placený za naprosto rozdílné práce, prožil jsem si období, kdy jsem přišel při autonehodě současně o kamarády a příbuzné, následně dostával se srabu psychicky sesypané rodiče, takže kecat o některých věcech můžu protože jsem si tím prošel osobně - o tom co jsem nezažil na vlastní kůži zásadně nekecám, na to nemám právo.
Někdy bych se proto s některými autory příspěvků chtěl osobně sestkat a hodit řeč z očí do očí - myslím, že by se ukázalo, že je mnohdy všechno úplně jinak než se tu snaží prezentovat.