Musím se manžela asi i zastat. Oni měli jen víkendové manželství, a vinu... Já nevím, znala jsem ho ještě jako studenta, vždycky byl tak trochu asketa, a ona o něm říkala, že si ho vzala, aby měla peníze, a zároveň říkala, že je ještě více šetřivý než ona, a že nikdy nebudou mít dost peněz. Tak nevím.
Dvě hodiny po svatbě na ní řval, že je kráva, a i na dceru (brali se,když bylo malé přes rok), u toho jsem byla, přiznám se dost v šoku...
A přitom oba byli nesmírně chytří a vzdělaní lidé. Ale asi ta jejich láska k penězům byla větší než k sobě,nevím...
Jeho jsem si vážila, jí jsem měla ráda. Někde na počátku, postupně tyhle pocity slábly. Její osud však pro mě zůstal varováním. Někdo tu řekl, že jí pomlouvám, ale já jsem jí měla opravdu jako člověka ráda, znala jsem jí od patnácti let...
Ale pak se to všechno začalo nějak měnit, a upadat. A já jsem s tím nedokázala nic v podstatě udělat.
Předchozí