Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Tak to co píšeš je dost otřesné, u mojí kamarádky naštěstí to bylo tak, že třeba jednou týdně chodila s dcerou na oběd k babičce, babička k nim přijela domů, nakoupila jídlo, prostě se to tak nějak pytlíkovalo. Já se přiznám, že mě ani nenapadlo to řešit třeba na sociálce, ta by přišla do jejího dobře zařízeného bytu, napsala si, že je vše ok, a odešla. Asi těžko by tam přišli ve chvíli, kdy by byla zima v lednici, i v bytě, holka nahatá, a všude bordel (to jsem bohužel zažila několikrát). Myslím si ale, že důslednější měla být dětská lékařka, holčička bohužel byla strašně hubená, nerostla. (Neměla moc z čeho). Kamarádka sama za celý den vypila akorát tři kafe, já jí říkala, ať se nají, nutila jsem jí, tak si vzala aspoň chleba... No dost hrůza. V bytě měla dva záchody, pamatuju si, že jeden byl tak špinavý, že se mi udělalo špatně,a ona říkala, že tam chodí její manžel a že to ona uklízet nebude... A pak jsme si báječně pohovořily o historii... Bylo to skvělý. Jenomže časem převyšovalo jaksi to horší...A celé to vlastně utlo mé dlouhodobé onemocnění, to už jsem neměla ani dost sílu sama pro sebe.
Pochopitelně pak jsem si vyčetla posléze některé kroky, že jsem měla to či ono... Ale vždycky záleží nejvíc na rodině samotné, a já se jim do toho nechtěla zas nějak moc míchat. Až na to, že jsem třeba opravdu kamarádku donutila, aby mi ukázala, kde má její dcerka věci, a oblékla jí, protože měla husí kůži... apod. To jsou věci, které by podle mě ale udělal každý. Neumím si však představit, že by něco takového prováděla má sestra (to už bych opravdu asi nějak hodně zasáhla), no ale třeba v případě dcery mého partnera, může zasáhnout jen on. Já do toho mluvit ani nechci. Ostatně vši z dětské hlavy člověk nějak dostane pryč, děravé boty se nahradí neděravými, prázdno v žaludku se naplní jídlem. ... Přesto mám neodbytný pocit, že všechno tohle by vůbec nemuselo být,...