Pustit staršího nebo nemocného sednout, pomoct někomu v nouzi (atd..) - to u mne nemá s úctou nic společného, to je slušnost. Pomáhám i lidem, ke kterým úctu nemám - sám nevím kdy to budu potřebovat a je to slušnost a víceméně povinnost. S úctou to podle mne opravdu vůbec nijak nesouvisí.
To, že nejsem nejlepší na světě snad ani psát nemusím - to si o sobě ani žádný soudný člověk nemůže myslet, natož to napsat.
A to, že nekompromisně posílám do háje lidi, který mi kecaj do práce, ale sami tomu nerozumí a nikdy to nedělali, to je spíš pud sebezáchovy než hrdinství.
Taky manželku nepoučuju když vaří, protože kdyby mi řekla :"Když jseš tak chytrej, tak tady to máš a předveď se!" - tak jsem v pytli. Pokud ale prvně dělá něco, co já umím líp a snáz tak do toho kecat můžu protože jí dokážu že to umím líp.
Nepsal jsem o diskusi o životě (pokud se nejedná o masového vraha, tak se těžko určuje, kdo žije líp a kdo hůř), ale o oprávněné a neoprávněné kritice práce (tam jsou jasně daný výsledky) - pokud mi to kritik není schopen vlastnoručně předvést líp než to dělám já, tak nemá právo něco žvanit.
Jo, a ten brouk Pytlík to sedí (do všeho se vrhám jak Ferda mravenec, ale často je výsledkem brouk Pytlík).
Předchozí