Přidat názor k článku Jak by to ani James Herriot nenapsal

Bezvadný a hezký článek-gratuluji.Moc jsme se u něho s dcerou nasmály.Máme doma taky malý zvěřinec a jak děti postupně rostou,tak se nám rozrůstá i počet zvířátek.Máme doma dva pejsky.Pes jezevčík je už docela starší pán,je mu 13let a už je hluchý/někdy/ a pěkně tvrdohlavý.Pak máme doma roční fenku zlatý retrívr,což je úžasná kombinace,protože už teď je třikrát tak velká než jezevčík.Pak máme doma dva křečky,dva zakrslé králíky a kočku.Měli jsme dvě kočky,ale jedna se nám urazila po příchodu druhého psa a vrací se domů tak jednou za čtvrt roku jen se nažrat a zase mizí.Návštěvu veterináře většinou zvládáme,jede nás většinou víc,berem oba psy a králíky.
Kočku se nám většinou ani nepodaří chytnout,takže jsme to už vzdali.Psi jdou na očkování a králíky vezem na stříhání drábků a očkování.Ten náš jezevčík je opravdu kousek pro zasmání.Jakmile už doma tuší,že musí sednout do auta,je zle.Třese se celou cestu,pak se třese i u veterináře,ale jakmile je po všem,vrčí na nás všechny celou cestu domů a doma je chvilku uražený,že jsme ho zase vystavili takové ponižující procedůře.Děti jsou většinou bezva pomocníci,takže už to zvládáme líp.Manžel se většinou zdržuje jakékoliv návštěvy,raději čeká doma-má důležitější činnost doma,jen aby nemusel absolvovat tyhle bláznivé návštěvy.
Obdivuji vaši odvahu jezdit s takovou bandou,já bych to asi řešila tak,že bych nechala manžela s dětmi doma a jela bych sama na veterinu-možná bych přibrala nějakého dobrovolníka z rodiny.Nebo bych nechala děti u babičky,a jela s manželem s bandou zvířátek k lékaři.Jinak pevné nervy a hodně takových hezkých článků,jsou velmi zábavné.