Jíťo, ono já v jistém smyslu taky tuším v úvodním článku LEHCE NAZNAČENÉ téma, které jsi, myslím žes to byla Ty, zmínila. O tom, jak mnozí dnešní rodiče si sice pořídí děti, ale odmítají se jim nějak přizpůsobit - teda, věnovat se jim. Možná jim něco i uvaří, dojdou k lékaři apod., ale už si s nimi nepovídají, nehrají, nečtou jim, odmítají s nimi chodit na dětské aktivity (ať to je pískoviště, les, houpačka na vlastní zahradě, nebo aktivity typu mateřské centrum). Dají je k dévédéčku, popíjejí kafíčko a kecají s kámoškami. (Sice to samé se objevovalo v generaci našich maminek, např. se mnou nikdo na žádné aktivity taky nechodil, společnost upřednostňovala hmotnou péči /navařeno, vypíglováno/ před péčí duševní, takže moje mamka taky aktivně nepátrala po tom, co mě zajímá a baví; ačkoliv u ní to bylo asi zhoršené její autoritativní povahou, kdyby byla tolerantnější, možná by se po mé duši pídila trochu víc.)
Jenže autorka nějak tomu tématu nedala patřičný prostor, a skouzlo to k žárlení na exmanželku apod., což podle mě (a leckterých dalších) patrně bude projevem toho, že ji to žere tak, že ono původní téma je pro ni vlastně podružné.´
Navíc si myslím, že spíš je novým trendem (ale pozor, už tu byl asi deset patnáct let zpátky) fakt, že rodiče zahlcují děti aktivitami, ve kterých na nich požadují výkony, takže se děcka nejen učí do školy, ale ještě na kroužky angličtiny + hudebka + gymnastika nebo hokej závodně... a že děti jsou přetížené, nezbývá jim čas na "jen tak" hraní, a navrch na ně vlastně rodiče nemají čas, a není kdy povyprávět o dětských starostech a radostech.
Předchozí