Mě se na podobné vnucovače osvědčuje asertivní technika "otevřených dveří". Spočívá v tom, že souhlasím se vším, co mi říkají, kromě toho jediného - že bych si měla jejich produkt koupit. Když mě to baví, tak si podobné rozhovory vychutnávám a beru je jako trénink na složitější situace:
"Máte pravdu, životní pojistku dnes nemá jen blázen. Ale já ji nechci."
"To jste vystihl naprosto přesně, neuzavřít pojistku je nezodpovědné hazardování s osudem rodiny. Ale já ji nechci."
"Ano, ano, dá se na to šeredně doplatit, ale já ji nechci".
Doprovázet nejlépe nadšeným přikyvováním hlavy a zářivým úsměvem.
Když mě to přestane bavit, prostě se stejně mile rozloučím a odejdu.
Předchozí