Souhlasím.
Autorka mě jen překvapila konstatováním, že si sedla a spočítala, kolik za co utratí. Tohle já kdybych nedělal už dávno, tak určitě jen na jídlo projíme půlku výplaty - manžel i syn jsou žravci, já zas na sladké. Proto u nás existuje excelovská tabulka, kde je napsáno, kolik vydáme měsíčně na splátky na byt, vodu apod., kolik MÁ padnout na jídlo, telefon, oblečení. Časem jsme přidali i kolonky s kapesným a jednrázovkami jako divadlo a pod. Ze začátku to bylo celkem drsné , zapisovat si opravdu úplně vše (sem tam čokládička a ejhle, jsou z toho 400 za měsíc), ale zvykla jsem si, teď už i plánuju jídelníček na týden a od té jsou teplé večeře a peču mlasky, neb je to levnější i zdravější. A jen díky tomuhle systému neutrácím zbytečně, můžu koupit kvalitní boty a oblečení (troufám si tvrdit, že v porovnání s okolím ho máme málo, ale jeden kus vydrží tři a více let), zajít za kulturou, splácet byt, a to vše ze zcela průměrného platu. O to víc mě někdy štvou některé kamarádky, které předhazují, jak se máme dobře (vida nějaký nový kus oblečení nebo např. dřevěnou stavebnici syna), ale nechápou, že to je jen proto, že se omezíme např. v těch sladkostech, telefonních hovorech, nemáme tv, dítě mělo látkové plenky a podobně. Když jsem pak jedné ukazovala svůj rámcový rozpočet a říkala, že nakupuju zásadně podle lístku s jídelníčkem, strašně se divila a říkala, že to by se jí teda nechtělo, že to musí být hrozné...
Předchozí