Přidat názor k článku Fetomaternální komunikace

Jéé, tohle mi připomíná mého předpubertálního syna. Tuhle mi v záchvatu upřímnosti svěřil, že" když se o něčem dohadujeme a ty pak řekneš něco, co vím, že je pravda, ale nechci to uznat, tak začnu rychle mluvit o něčem jiném. Chápej, já přece nemůžu nahlas uznat, že máš pravdu. Ale když takhle uhnu stranou, tak to prostě znamená, že vím, že jsi vyhrála, akorát to nemůžu říct, tak už potom do mě nemusíš hučet, už je mi to prostě jasný."
Myslíte, že pan doktor se ve své sebereflexi dostal taky tak daleko?
Nebo je jako mé prostřední dítko, které si v podobné situaci zakryje uši, aby neslyšelo, co slyšet nechce?