Přidat názor k článku Jak mu to vrátím

přemýšlím, jak by se náš malej (nyní 4 měs.) tvářil na to, kdybych mu "oplatila" jeho dnešní kousek: týden se těšíme a chystáme na velkou rodinnou oslavu, hodinu se vypravujeme, jedeme 30 km a pak: on tam okamžitě začne řvát a řve nepříčetně a bez přestání jako ještě nikdy... jen matně koukám na tu řadu milých lidé, které jsem tak dlouho neviděla a se kterými jsem si chtěla popovídat, na ty stoly plné dobrot, které jsem nemohla ani ochutnat, letmo zaslechnu podmanivou melodiku živě hrané moravské písně... půl hodinu zkouším malého udrndat venku v kočáru, ale jen sama promrznu, vzdávám to, jedeme domů... "Vy už jedete?"ptají se mně ostatní. Mám sto chutí jim říct: "jo, ale ještě jsem vlastně ani nepřišla!"
Alespoň si teď v klidu postěžuju a spravim náladu čokoládou a myšlenkou, že mu to alespoň někdy budu vyprávět