Přidat názor k článku Školní jídelna očima studentky

Vzpomínky na všechny školní jídelny jsou veskrze kladné. Jídlo od maminky je sice jídlo od maminky a pokud bych si mohl vybírat tak mu dám přednost před školní jídelnou, ale nikdy jsem neměl problém s dojídáním. Jídlo bylo s 90% poživatelné a lepení knedlíků pod stůl nebo házení masa pod topení jsem se nikdy neúčastnil, protože bych pak měl hlad. Omítal jsem se přidat k partě, kde když hlavní kápo řekl, že špenát je hnus, tak ostatní museli jako ovce souhlasit, neboť by byli vyloučeni z kolektivu. Já jedl prakticky všechno.
Velikost porcí na základní škole, pokud si vzpomínám, byla optimální. Možná to je i tím, že jsem chodil na sportovku, kde se jaksi počítá s tím, že sportovci mají větší hlad. Na gymplu už to bylo jiné tam nám středisko vrcholového sportu zaplatilo dvojité obědy, ale kromě trněné omáčky šlo sníst vše. Navíc jsme měli výběr ze dvou jídel. Někteří spolužáci samozřejmě peníze od rodičů nepoužili na nákup stravenek, ale třeba na cigarety, alkohol a jiné metly lidstva. To jsem prostě nepochopil.
Čistota příborů a nádobí byla proměnlivá a co se týče utírání táců smradlavou hadrou, nestávalo se to víckrát jak jednou za půl roku
Menza na VUT ve Zlíně byla vynikající.

Nevím, asi jsem měl štěstí na jídelny (3x na ZŠ (Otrokovice, Malenovice Zlín), 1x na gym., 1x menza)

Takže na závěr musím říct, že tomuhle článku moc nerozumím. Obecně asi ofrněné holky měly s jídlem v jídelně větší problém jak kluci.