Přidat názor k článku Trocha smutku

Je to jen pár dní co jsem přijela z nemocnice bez bříška i miminka. Můj první porod ač byl trochu chaotický a ukončen císařským řezem, byl ve skutečnosti úspěšný. Máme doma tříletou dceru, která nám dělá velkou radost a nic ji neschází. Rozhodli jsme se ji tedy pořídit sourozence. Otěhotněla jsem hned, jak se říká na první pokus, těhotenství bylo bezproblémové, všechny testy nám sdělovaly jen dobré zprávy, máme doma i DVD 3D ultrazvuku. Kontrola ve 23 týdnu byla však osudná a vůbec nečekaná, výraz v obličeji mé gynekoložky nevěstil nic dobrého. Zazněla jen zpráva, že v břišní dutině se nachází voda. Nemusím popisovat jaké byly mé pocity a dlouhá noc čekání na podrobný ultrazvuk, a připravovali se s manželem na nejhorší. Což také bylo, prošli jsme genetikou a podrobnými dopňujícími ultrazvuky a nic jiného nám nezbývalo než přistoupit na potrat ve 23 týdnu z genetických důvodů a vady, která je nslučitelná se životem. Celkově však miminko bylo plně zdravé, vše vyvinuté, jen na vodu v bříšku, která tam neměla co dělat. Ihned jsem zůstala v nemocnici a následovalo vyvolání porodu. Byl to můj první porod normální cestou, a nechtěla bych to už nikdy zažít.
Počkáme na výsledky z genetiky a pokud bude vše v pořádku ještě jednou to asi zkusíme. Jen asi pro nás nebude platit, že první tři měsíce jsou nejhorší, celé těhotenství se budeme strachovat jestli se něco zase nevyskytne. Přeji všem maminkám, které prožili něco podobného ať se nevzdávají a bojují dál, určitě se to příště povede.