Akorát jsem se vrátila domů. Otevřela jsem dveře a zakopla o polystyreny z krabice od Pomalého hrnce, který dnes došel a které jsem nakázala synovi vynést do recyklátu. V kuchyni rozdělaný odšťavňovač, protože než jsem odešla tak jsem narychlo odšťavnila dceři, která odcházela se mnou poprvé na doučování a která se nestihla najíst, neboť jsem nestihla uvařit, protože synovi rostou zoubky a vyžaduje mou neustálou pozornost, několik pomerančů. O nádobí od snídaně ani nemluvě a podlaze, která lepí, protože včera večer jsem rozlila meruňkový kompot a plánovala to vytřít dnes. Takže jen co jsem odkopla ten polystyren, vyřítil se na mě syn, že nerozumí úkolu z matematiky, popravdě já také ne, takže nejdřív jsem musela vykoupat řvoucího kojence, nakojit, uspat, pak dceři udělat večeři a pak rychle na net, abych mohla synovi poradit řešení domácího úkolu. Suma sumárum, v kuchyni nádobí od snídaně a od večeře, polystyren na zemi stále, odšťavňovač také nikam neutekl. Starší děti se učí, miminko spinká. Otevřu internet a na hlavní straně google vidím upoutávku na tento článek, otevřu, přečtu, zasměju se. Otevřu diskuzi pod ním, abych se pobavila více a zhrozím se.
Děkuji autorce za článek, napsala to opravdu výstižně a jestli po pročtení diskuze nabývá pocitu že je jediné prase v zemi, nemusí se bát. Jsem s ní. A ted jdu na ten ukol a pak hned na merunkovy kompot s pocitem, ze na polystyren dojde az zitra.....
Předchozí