No nevím - zase mi to přijde, že autorka ze sebe dělá hrdinku a vzornou matku.... a ten kdo má doma uklizeno, je jisto jistě macecha?
U nás - asi tak nějak uprostřed. Míra uklizenosti je úměrná momentální situaci. Jinak to vypadalo s nedonošeňátkem na JIPce, kdy jsem byla s miminkem a domácnost byla na (pracujícím) manželovi. Jinak když jsem byla doma s jedním vypiplaným dítětem, jinak když jsem se s tím vypiplaným dítětem plouhala s pupkem druhého rizkového těhotenství, jiná když se narodilo nespící, nepřibírající vřeštící miminko, jiná když děti měly stejný režim a odpoledne obě spaly, jiná teď kdy sice odpoledne nespí, ale 2x týdně jsou na 2,5 hodiny OBA ve školce....
ale teda špinavé plenky a nedojezené jídlo a týden staré zbytky se u nás nepovalovaly nikdy - to považuju za prasárnu. Podobně jsem dětem nikdy nedovolila ničit věci - zřejmě se autorka dítěti ve finále příliš nevěnuje, když toto má čas rozlámat hřeben...?
Takže - všeho s mírou. Nemyslím, že děti padnou okamžitě mrtvé k zemi, když zjistí, že máma má taky nějakou práci a když od malička vidí, že jídlo se nelíhne samo na stole a čisté prádlo nenaskáče do prádelníku přes noc samo... plus mi přijde pro děti přínosnější, když si za prvé musí občas hrát sami a nejsou jen obecenstvem aktivní matky, a taky když můžou pomoci - jasně že ta pomoc ze začátku je spíš symbolická - ale o to důležitější.
Předchozí