krásu nesmírnou vytáhla babička jako svátost, po nás, přece to byla krásná knížka...
ale naši kluci nesnesli ty drasťárny, ani já, ani babička s odstupem let nechápeme, co je hezkýho na lebkách na kůlech, a knížka honem putovala zase do skříně.
radši budu číst o mašince, kde jsou cizí jména, ale nikdo nikomu neubližuje
není to sice ideál, ale asi lepší než ta krása nesmírná, když bych už musela volit mezi těmato dvěma
Předchozí