Proto jsem psala, že je to knížka pro už starší děti, které nejen čtou samy, ale mají sklony "snít". Vybavuji si úplně přesně, že jsme všemu úplně nerozuměla, ale bylo to strašidelné a napínavé a měla jsem o čem přemýšlet. Přece jenom jsou to příběhy o opravdovém hrdinství a o veliké odvaze. "Nenajdeš svého ženicha, dokud tři páry železných bot neprošlapeš, tři hole z litiny nepolámeš, dokud nesníš tři chleby z kamene" - to si pamatuji dodneška. Možná, že je to knížka spíš vhodná pro děvčata (asi ale jen pro některá děvčata) než pro kluky-praktiky, ale uvidíme. Nutit je samozřejmě nebudu. Myslím, že knížky by se neměly uspěchat. Mám občas chuť nabízet synkům svoje poklady - Lovce mamutů, Hobita nebo třeba jednu z knih Astrid Lindgrenové, "Mio, můj Mio" - taky úžasně snový příběh o veliké statečnosti a velikém nebezpečí. A pak si vždycky řeknu - ještě mají čas, první přečtení je nejkrásnější, nesmím je o to připravit.
Předchozí