Na Krásu nesmírnou mám pěkné vzpomínky, četli jsme jí na základce v rámci školního čtení, byť ty konce byly drastické. Ale ono se zapomíná, že pohádky původně nevznikaly pro děti, ale pro dospělé, tak se teď spousta lidí některým ,,ostřejším" verzím i českých lidových pohádek diví. A já čím jsem starší, tím je mám radši. Mimochodem - mám moc ráda Čarodějova učně a slyšela jsem chválu na Zemanovu, mírně hrůzostrašnou verzi, nevíte zda vyšla na DVD?
Malého Bobše jsem v životě nečetla a to jsem byla pěkný knihomol. Ale mamka na něj ráda vzpomíná. Honzíkovu cestu jsem četla jako děcko několikrát a pokud vím, odkazy na družstvo apod. mě nijak nepoznamenaly, ani jsem nad nimi nepřemýšlela...ale je fakt, že před nějakými 13 - 14 lety bylo to povědomí dětí jiné.
Z těch opravdu dětských ráda vzpomínám na Jirku s Mirkou sami doma, Kocoura Modroočka, pohádky bratří Grimmů, pohádky od Disneyho...
Předchozí