My jsme Malého Bobše četli ve škole jako povinnou četbu. Mně na té knížce nic depresivního nepřipadalo, tak se asi tehdy žilo, chudě. A smrt bratříčka - no, ono to asi tehdy bylo celkem běžné, že v rodině umřelo malé dítě, tak nebylo nic děsivého o tom psát v knížce. Ale pro dnešní děti to asi moc vhodná četba není, to uznávám.
Mně se teď stala dobrá příhoda ve Francii. Jako dítě jsem měla moc ráda knížku Dům drobných radostí, je to nádherný příběh dospívající francozské dívky ze současnosti (tedy z tehdejší současnosti). Napadalo mě si po letech koupit tu knížku v originále. Hledala jsem ji v v knihkupectví v oddělení pro dívky 10-14, ale tam byly samé Princezniny deníky, sexuální výchova, Harry Potter, no jako u nás. Tak jsem se na tu knížku zeptala prodavačky, hledala ji v počítači, ale bohužel ji zrovna neměli (ale pošlou mi ji). Prý klasiku už moc neobjednávají.
Tím chci říct, že některé knížky pro děti a mládež časem nezastarají, ale některé ano. Ale závisí to i na konkrétním čtenáři, neumím si třeba představit dnešní dítě, které by četlo Káj Maříka, ale koukala jsem že pořád vychází.
Předchozí