Jen jsem nakoukla na začátek diskuse a mám jasno - dva životní názory.
Ono totiž člověk /i ženská je jen člověk/ může život pojmout jako maraton povinností, kterým má za úkol dostát...být DOBRÁ nebo aspon DOSTATEČNÁ hospodynka, matka, uklízečka...anebo se dá život pojmout jako jedinečný dar, který má každý /pokud nevyznává buddhismus/ prý jen jeden a tak s tím vzácným časem taky naložit. Ne strávit ho odšktáváním položek,protože "takhle to má správná ženská mít uděláno, uklizeno, navařeno...", ale prostě ho PROŽÍT.
Co na tom, že nebudou teplé večeře, 20 druhů cukroví o vánocích, manžel a děti, co nemusí přeložit stýblo nebo že bude neuklizená domácnost...důležité jsou zážitky a spokojenost a to nejen rodiny, ale i ženy. I žena má právo mít koníčky, mít své osobní cíle, plány...
Já si vzpomínám na svoji matku, typický produkt dřívější výchovy...prioritní pro ní byla naklizená domácnost, teplý oběd...ale až tak, že jsme jako děti neměli s ní žádné společné zážitky - na výlety se nejezdilo atd..."páč byla práce v domácnosti, která se musela udělat"...v sobotu dopoledne se pralo, odpoledne uklízelo, mezitím oběd samozřejmě i s polévkou, v neděli se pekla pravidelně buchta - páč je to zvykem...a tak bych mohla pokračovat donekonečna...dneska má moje máma pocit, že si v životě nic neužila...a přitom stačilo jediné - vysednout z toho kolotoče, nechat domácnost domácností - práce počká vždycky a jít si užívat
a vo tom to je...čemu dá člověk přednost
A ty, kterým pomáhají babičky aj. tak to se tady moc nechlubte dámy...
Předchozí