Přidat názor k článku O maminkách na mateřské a nepořádku

Fascinuje mě, jak se diskuse rozdělila na dva nesmiřitelný tábory. jedny maminy jsou pohodářky a úklid nějak zvlášť neřeší a druhé jsou skvělé hospodyňky a skvělé matky. Já nevím, myslím, že v životě není nic takhle černobílé. Já třeba s tím článkem až tak nesouhlasím, ale podle těch druhých "skvělých hospodyněk" bych určitě byla za bordelářku. Uklízení mě víceméně nebaví, není to mým smyslem života, ale chápu to jako nutnost k tomu,aby člověk nějak slušně žil. K pořádku se snažím vést děti, manžela občas nutím uklízet po sobě ponožky, čas od času mě popadne amok a vygruntuju kompletně celou domácnost, každý týden pravidelně dělám běžný úklid, vytírám, luxuju atd. a přesto, když ke mě přijde má sestra, tak mám pocit, jaký mám doma bordel. Ona má uklizení skoro jako obsesi, u ní doma to vypadá jako když tam nikdo nebydlí, přestože má dvě malé děti. Všechno má srovnané, uklízí po dětech, protože ona to udělá líp (to má za následek, že děti po sobě sami neuklidí, protože to za ně udělá máma), stíhá všechno, dětem se věnuje, chodí do práce, ale v osm je tak mrtvá, že padá do postele a např. se nestíhá ani najíst, protože nejdřív musí všechno uklidit. Tak nevím, pro mě tohle není představa ideálního fungování, ale každý má, co jeho jest a určitě ty "bordelářky" to myslí trochu s nadsázkou a humorem, ne? Navíc, holky, nejsme přece v minulém století, abychom se furt porovnávaly, která má líp uklizeno,čí buchta je lepší, čí děťátko dřív chodí na nočník, lépe říká básničku.... ??!!