Hele ty jednostraně napsaná - neber to tak osobně.
Já se teda osobně řadím k těm "bordelářkám" - a co žiju, fakt mě netočí, že v našem obřím domě, kde žijeme s manželem a s naším drobečkem sami není naklizeno jak před Vánocemi, že na nás ze skříně občas vykoukne něco co tam opravdu nečekáme a co tam opravu nepatří, že přes okna nevidím, prtože moje dítko, ve chvíli kdy se snažím realizovat své umění umývání oken, na něj vleze a svýma ručkama zkouší dráhu kriminalisty a zkoumá své daktiloskopické stopy většinou rukama umaštěnýma od másla, že mám pověšenou v obýváku haldu mokrého prádla na sušáku, protože prádelna je zavalena různýma blbinama, které se nám už nevlezly do domu a je třeba je protřídit a uklidit, a že mám v koši nevyžehlený prádlo, který na mě čeká až začne Růžovka a já jej vyžehlím, ale hlavně že je Patrik spokojený a ví, že je tu máma pro něj, a né pro hadr a smeták :O) Hlavně, že je pohoda a klid, však ono se to udělá, práce nemá nožičky a neuteče. Prostě to s úklidem nepřeháním a neberu tragicky, když mi někdo zazvoní přede dveřma, že jde na kus řeči, posadím ho na Patrikův hrací koberec a povinně u pokecu skládáme roztahané kostičky, utrhané ručičky panáčků nebo rozstrkané puzzle narvané pod koberec. A věřte či ne, i tak to jde