Máš pravdu, že naši prarodiče by asi žili jinak, kdyby mohli...protože člověk se má vždy snažit žít co nejlépe, rozvinout maximálně svoje možnosti, ale neměl by zapomínat na druhé, ty minulé, ani ty budoucí... Svoje hodnoty by měl každý přeměřit jednou větou: ŽIVOT TOTIŽ NENÍ DAR, ŽIVOT JE DĚDICTVÍ. Pokud si to člověk uvědomí, začne ke svému životu přistupovat odpovědněji a méně sobecky. A potom nezáleží na tom, jestli někdo má nebo nemá děti, naplnění lze získat i jinak, než jen rozmnožováním. Pokud řízená reprodukce má za účel snížení utrpení z přelidnění, větší rozvoj smysluplné a tvůrčí profese nebo i jiný osobní růst, má smysl. Pokud umožňuje jen pohodlnou existenci (t.j. život bez smyslu), je to spíš smutné, ale i tak je to každého věc..Myslím, že je setsakra rozdíl pokud někdo považuje děti za smysl svého života z nedostatku fantazie nebo protože k tomuto názoru prostě dozrál. A myslím je to znát i na přístupu k těm dětem...
Předchozí