Přidat názor k článku Náš očkovací příběh

Mili,
je moc důležité, co jsi tady napsala. Protože bohužel drtivá většina rodičů, kteří mají zdravé děti, bez větších potíží, považuje lékaře na neomylné a očkování za zázrak moderní vědy.
Můj první syn má poškozený mozek a z toho spoustu diagnóz jako DMO, autismus, epilepsie.
Ne to, co mu je, nemá z očkování.
Chci ale napsat, že pro své potíže začal být očkován až v 9. měsících a co se týče živých vakcín, tak ty nepříjemné spalničky-zarděnky-příušnice dostal první dávku až ve 2,5 letech. Měl vysoké horečky (přestože se jednalo o lepší Priorix, ne ten státem hrazený Trivivac), místo druhé dávky dostal už teď už jen očkování látku samotných příušnic.
Nebylo to však úplně samozřejmé, žádala jsem původně lékařku, abychom druhou dávku už nedávali vůbec, ona ale navrhla naočkovat alespoň ty příušnice. Tak s tím jsem souhlasila.

Je hlavně na rodičích aby nebrali jakkoliv nemocné dítě na očkování, aby žádali o odklad, jestliže se jim na dítěti něco nezdá.
Jestliže s tím ale ani pak lékař nesouhlasí (jako v tvém případě) je to opravdu nepochopitelné.
Kolik dětí bude muset ještě zemřít, aby se očkovalo s větší opatrností?
Mili, je mi opravdu moc líto, co jste museli prožít. Hlavně tvá dcerka.
Mili ať už tě čeká jenom dobré, máš kupu zdravých dětí, oni ti to trápení jistě vynahradí.