Musím s Váma souhlasit.Když mi tuhle větu řeli u prvního syna , říkala jsem si jak tohle může někdo říci , vždyt nevím kam první skočit!!! Až se narodil druhý syn , pochopila jsem...tu volnost jednoho dítě...k nezaplaceni.Ale je fakt , že u prvního syna jsem se cítila jako autorka zmateně a moje představy o hodnoučkem miminku, které budu jen vozit a mazlit se s ním...no rychle byly pryč.Za to u druhého to bylo vše o pohodě a ...ale časově to nezvládám pořád , ale jsou to moje sluníčka