U nás to samý, všichni mi říkali: počkej, až poleze, počkej, až začne chodit...A já zatím sledovala, jak je to čím dál větší a větší pohoda: čím dál víc spala, přestala se poblinkávat (čímž se zredukovalo praní a žehlení cca o polovinu), přestala bezdůvodně ječet a nemusela jsem ji tolik nosit, protože za mnou všude lezla/chodila jak pejsek. Nakojila se rychle a nevyžadovala ho furt. Čím dál lépe se zabavila a když jsem se psychicky smířila s tím, že olizuje podlahu/odpadkový koš/boty aj. nechutnosti, tak jsem byla i já v pohodě
. Na dotaz co se dělá s ležícím dítětem - no s ležícím nic, ale se řvoucím se chodí a zkuste si u toho něco udělat (a nejde jen o to, že máte plné ruce: i když ho máte v šátku, zkuste si něco udělat, když musíte furt chodit nebo poskakovat!).