Přidat názor k článku Náš očkovací příběh

... třeba alespoň to, že se dítě bedlivě sleduje, zda něco nenasvědčuje poruše imunity apod., a také se dá očkování alespoň trochu odložit. Přece svého chlapečka nemusíš nechat očkovat ve 2 měsících! Nikdo tě nemůže nutit, je to Tvoje(Vaše (jako rocičů) zodpovědnost, kterou neseš/nesete za své dítě.

Dřívě než v 3 měsících bych to rozhodně nedělala, a a i to je ještě docela brzo... I někteří doktoři to tak ostatně doporučují (jako že do tří měsíců se obecně má jaksi za to, že dítě ještě "není úplně hotové" - viz např. 3měsíční koliky - nedovyvinutý trávici trakt+ stejně tak jsou nedovyvinut i jiné součastí organismu atd.).

Náš starší synek dostal první očkování (4vakcína Infanrix Hib) ve 4 měsících, mladší stejnou vakcínu v půl roce (měl zdravotní komplikace po porodu, ale my bychom ani tak nespěchali).

Mladší dostane Trivivac (asi) teď v 2 a půl letech.

Myslím že jde o to, nenechat se převálcovat mašinérií, zachovat si pokud možno přehled a kontrolu - a když se Ti něco nezdá, raději zatáhnout za brzdu (mně tato myšlenka i pomáhá - vědět, že to mohu kdykoliv udělat). Není kam spěchat a tempo i postup(y) bys měla určovat ty!

P.S. Mili, Tvůj příběj je hrozný a je mi to moc líto :-(((((!