Přidat názor k článku Náš očkovací příběh

Mili,
Váš příběh už znám z dřívějška, je mi to moc líto. Vždycky jsem ale spíše než o souvislosti s očkováním (která je asi jasná), přemýšlela nad tím, jak mohlo dítě s tak jasnými neurologickými příznaky (poruchy chůze a vidění), zůstat doma prakticky neléčeno a to několik dní. Nejsem zdravotník, ale myslím, že kdejakého laika při takovýchto příznacích napadne nějaký průšvih na mozku... Nejstarší dcera prodělala neuroboreliózu a jen při prvním podobném příznaku byla okamžitě hospitalozována a řešena!

Jinak na očkování mám tento názor: Aby se ty hrozné epidemie, při kterých umíraly celé vesnice dětí (zkušenost mojí babičky s černým kašlem, kdy umřely skoro všechny děti ve vesnici včetně jejího dvouletého syna) neopakovaly, je nutné očkovat. A to očkovat všechny zdravé děti, aby právě takové případy, jako byla Milenka, bylo možno z očkování vynechat a přesto nehrozila epidemie. Mám tři zdravé děti a očkuji, už proto, že jsem prostě solidární. Mimochodem, babičce je dnes skoro 100 let a že jí umřelo první dítě na černý kašel, vzpomene skoro při každém našem setkání. Nepřebolelo to asi po tři čtvrti století...