Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Hodně jsem o tom mluvila v rodině, už když jsem byla těhotná. Chtěla jsem pro svého syna jen hračky dřevěné s atestem a vyráběné v Čechách. Další hračky (myslím ty měkké: medvídky, panáčky, zvířátka atd.) šiju. Zpočátku jsem svými názory byla hrozně zajímavá, ale v současné době jsem považovaná za magora. Tchýně nevyjde s mou dcerou ven se šitou panenkou v ruce, tyto odkládá, kamsi do sklepa, odkud je vytahuji a opět vracím do oběhu. Přišla jsem na to, že musím bohužel, abych mohla vycházet s okolím, udělat kompromis. Syn prošel už tím, že tady střílel nějakým nablblým blikacím a křičícím kulometem, který páchl umělou hmotou na pět metrů. Nechala jsem ho pohrát a hračku po několika hraních odstranila nadobro. Tak to dělám i s panenkami, které páchnou. Pevně věřím, že když tyhle hrůzy neměly děti v puse, není to tak hrozné (alespoň doufám). Ranné dětství se mi podařilo uhájit bez toxických hraček, ale nyní jsou prarodiče fascinováni vymoženostmi, které se nabízejí. Je to strašné, ale dosud se mi nepodařilo jim objasnit, že méně je více a jak podporovat fantazii. Výsledkem je stále se opakující model: blikací pípací auto a nyní dorůstá dcera do věku těch "mrtvých obživlých" panenek, které (považte) už i kadí. Již je ta obživlá mrtvolka u babičky v almaře. Musíme to hlídat sami - rodiče a stále vysvětlovat a učit své děti vkusu. Prarodiče prostě ulítávají na všem, co oni v dětství neměli a nemohli.