Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Jano, jakmile můj syn začal odrůstat chrastítkům, důrazně jsem apelovala na manžela i příbuzenstvo, aby mu nekupovali žádné makety zbraní. Běhá mi z takových hraček mráz po zádech, zvlášť z kopií moderní bojové techniky. Samozřejmě mi bylo jasné, že se syn s těmi hračkami dříve či později někde setká, ale doma jsem je ze zásady mít nechtěla. Bohužel, někteří příbuzní mne respektují málo a plastové zbraně se objevily pod stromečkem synovi již tříletému. Byla jsem vzteky bez sebe - jak vysvětlit, že Ježíšek, ke kterému má dítě důvěru, nosí takové věci, když já říkám, že jsou ošklivé? Nemilosrdně jsem po pár dnech vyhodila tank a pistolku do koše, syn se po nich sháněl jen chvíli a nějak jsme to nechali nenápadně "vyšumět". Bohužel, takto vyřešit to šlo s tříletým dítětem, později už ne. Těžko vyhodím školákovi hračku, kterou dostal na návštěvě u babičky do ruky a je z ní nadšený :-( Takže vojáčky apod. doma máme, syn jako asi každý kluk je jimi fascinován, hraje si na bitvy ... Já stále opakuji, že se mi to nelíbí, vysvětluji, co zbraně dokážou napáchat a doufám, že s přibývajícim věkem si syn srovná tyto věci v hlavě přirozeně sám. Myslím, že je to asi přirozené u všech chlapců odedávna, vždycky mívali dřevěné husárky a cínové vojáčky, hráli na indiány ... Pokud z toho včas "vyrostou", není to snad nijak nebezpečné. Asi je důležité, aby dítě mělo i jiné zájmy a aktivity, chodilo do přírody, výtvarničilo, četlo knížky apod. a aby bylo vedené k pozitivním hodnotám - potom snad ani hračky - "zbraně" jeho vývoj nijak negativně neovlivní. (PC hry s bojovou tematikou jsou další kapitola, ale tak daleko jsme se naštěstí ještě nedostali, počítač používá syn zatím pouze pod dohledem )