Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Manžel je puškař, což znamená, že jeho prací bylo přes 10 let skládat zbraně, součástku k součástce a je hotová brokovnice. Je dost těžké synka "uchránit" před zbraněmi, když je to obživa naší rodiny. Tedy až donedávna byla, manžel nedávno změnil zaměstnání, ale jeho láska ke zbraním zůstala. Ostatně i u dědečka v dílně visí vzduchovka. Myslím, že nemá smysl zbraně před dětmi schovávat a dělat, že neexistují. Pušky se používají na lov zvířat, to synek ví, přesto ho už mockrát napadlo čímkoliv mířit na člověka a dělat, jako že střílí. V televizi to neviděl (tu nemáme), troufám si říct, že ho to napadlo samotného. Vysvětluju, jak je to nebezpečné a ošklivé, ale mám dojem, že si i v těch svých 3 letech myslí své.

K dělení hraček na klučičí a holčičí. Byly jsme 2 sestry a mám po nás doma spoustu panenek. Syna opravdu nijak zvlášť nezajímají, nemá touhu je převlékat (jako činí jeho kamarádky), když se narodil druhý syn, tak kojil, choval a přebaloval spíš plyšáky. Auta ho zajímala už od miminka. Žádná z jeho kamarádek nestaví auta do řad, nezajímá se o motorky a sportovní vybavení hokejistů. Já ani mé kamarádky jsme dětem nevnucovali typicky holčičí či klučičí hračky, vybraly si sami. Jsou hračky univerzální jako pokladna, kočárek, kuchyňka - alespoň jsem si všimla, že tohle baví většinu dětí bez rozdílu pohlaví, ale holky prostě jsou ve většině případů na panenky a kluci na auta a motorky.

Často máme příležitost procházet kolem stánků asijských spoluobčanů, kde lákají blikající a řvoucí hračky. Synkovi jsem vysvětlila, že tyto hračky jsou ošklivé, protože se rychle rozbijí a pak se o ně může třeba i pořezat. Nabídla jsem mu, že s ním kdykoliv půjdu do hračkářství podívat se na hezké hračky, což taky plním. Ale při cestě kolem stánku se vždycky nadšeně dívá a nahlas komentuje, že hračky jsou moc ošklivé. Jen opakuje to, co jsem mu řekla já. On si to samozřejmě nemyslí.