Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Ježíši, každá panenka přece není "oživlá mrtvola" a každá plastová hračka (třeba stavebnice) není páchnoucí . Tak já jsem taky dost zatížená na kvalitu a blikací pípací automaty jsem nesnášela rovněž (syn se jich bál, teda v době, kdy si s nimi měl hrát), ale do takového extrému jsem nezacházela. Není důležitý jen materiál (i mezi plastovými výrobky může člověk věřit v kvalitu), ale taky účel, třeba můj syn miloval stavět si na podlaze silnice, a využil k tomu kdeco, dřevěnými kostkami počínaje a plastovou stavebnicí konče. Jiné děti Lego a další stavebnice využívají ke stavbám všeho druhu a myslím, že to rozvíjí fantazii, tvořivost, trpělivost i třeba jemnou motoriku. Existují různé (i kvalitní) mozaiky, s těmi jsem se vyblbnula spíš já v dětství než syn. Nebo vláčky, syn teď v deseti obdivuje modelovou železnici, sjezdí každou výstavu v okruhu padesáti kilometrů , a všechno to začalo úplně prostinkou mašinkou s pidikolejemi někdy ve dvou třech letech (teda pravda, ono to začalo hlavně procházkami na nádraží ). Nebo autíčka, po autíčcích jsem toužila i já jako holka - a ošidit kluka o auta, no to by bylo něco, co by Ti kluk dost možná ani neodpustil. Panenky pro holky dtto; moje mamina zastává podobný názor jako Ty, proto když jsem se zhlédla v miminku, které mělo v puse dudlík a vonělo, tak jsem dostala neohrabaný mimino, který se mi ani trochu nelíbilo - a dodneška máti dává k dobru, že měla snahu a já si s tím pak stejně nehrála .

Dřevěné hračky jsou fajn, a kdybych bývala měla jako rodič víc peněz, některé plastové věci bych s potěšením bývala nahradila dřevem. Ale všeho s mírou, stejně se s tím i Tvé děti setkají; jednak po tom budou toužit, jednak se mohou cítit zraněné, když řekneš "ne", a jednak je to bude vyčleňovat z kolektivu...