Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Magdo, tobě uniká smysl bojových her, ale co jiného je třeba fotbal, který doporučuješ svému synovi, když chce poměřit své síly s jinými, než jenom trochu jiná forma bojové hry? Prostě se děti rozdělí na dvě party a hrajou hru, ve které jedna parta vyhraje. Největší problém stejně vždycky vznikal u toho rozdělování, protože nikdo nechtěl bejt fašista ani běloch (proti indiánum). A jak rozeznám nehoddu od úmyslu. Docela snadno, prostě jsme samozřejmě z domova byli vychovaní tak, že nesmíme druhým dětem ubližovat. To ale neznamená, že spolu nemůžeme šermovat klackem nebo mečem z překližky a že při tom nemůže dojít k úrazu.
A pokud je tady ta debata o tom, že tímhle způsobem se v dětech nějak probouzejí agresivní sklony, tak právě s tím nesouhlsím, protože pokud tvrdíte, že v současnosti jsou děti a mládež mnohem agresivnější, než byly dříve (a je pravda, že před 30 lety se děti mezi sebou asi nestřílely a nebodaly nožem), tak právě tohle podle mě dokládá, že tyto hry na to nemají žádný vliv. Já totiž popisuju běžný způsob her, které hrály všechny děti v mém okolí v době před 30 lety a naše matky to nijak neřešily, plastové stříkací a kuličkové pistole jsme měli, i plechové samopaly, kterým díky nějakému škrtátku lítala z hlavně jiskra. A děti se navzájem nezabíjely. Dnes tady propagujete žádné vojenské hračky a žádné vojenské hry, ale přitom máte strach, že děti se navzájem někde pozabíjejí.
Proto říkám, že ta agrese není způsobená těmi hračkami nebo hrami, ale něčím jiným.