Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Je jedna zásada. A to, že agresivita NEVZNIKÁ, ale JE. V dětech i v dospělých. Jen jde o to, jak agresivitu, která už tu JE, VYBÍT, dostat ze sebe ven. U dospělých lidí se agresivita neprojevuje jen tím, že vezmou samopal a postřílí pár svých sousedů, ale třeba už jen tím, že šéf sprdne podřízeného, ten přijde domů a je protivný na manželku a děti, nebo třeba i "jen" v agresivní slovní netoleranci vůči čemukoliv, co se znelíbí (sporných témat se najde v běžném životě tucty, jen z témat běžných na Rodině třeba ve kterém věku vysazovat dítě na nočník, jestli používat jednorázovky nebo látkovky, nebo jestli porody doma nebo v porodnici).

Takže nejde o to potírat agresivitu, ale vyhledávat správnou formu jejího vybití. Někdo tu citoval Matějčka, tak já ho ocituju ještě jedním bonmotem - kluk, který nekope do mičudy, bude kopat do lidí (teda nepamatuju si to doslovně).

Chci říct, že máš sice bohulibý úmysl vychovávat děti k tomu, aby po sobě nestřílely, jenže děti jsou děti, živé, neposedné, plné energie, a spoustu našich plánů si klidně převrátí vzhůru nohama. No uvidíš, jak se Ti Tvé úmysly bude dařit uskutečnit. Jen se přimlouvám, abys své potomky moc neodsuzovala za to, když Tvé naučky nepřijmou a stejně si budou hrát na střílečky; mně se to taky nelíbí, ale je to normální, protože nás to obklopuje. Když střílečky neuvidí doma v televizi, na počítači ani s vlastním příbuzným, stejně se - mimo domov - najde tisíc příležitostí, při kterých se "střílet" naučí. Taky to trpně toleruju, radost z toho nemám, ale co mi zbývá...