Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Magdo, píšeš "..v soucasne dobe jsou nase smysly premirou nasili otupeny, natoz smysly nasich deti..." a i kdyz mozna deti tusi hranici mezi "realitou" a "fiktivnim svetem hry", tak rozhodne nemaji dostatek zkusenosti, aby vybalancovaly onu tenkou hranici delici "nasili" od "jako nasili" a taky nemaji zadny racionalni potencial pro to, aby vysvetlily, proc se strileji....Ony se strileji, protoze jenom napodobujou vzorce chovani toho, co vidi kolem sebe (v heroistickych pohadkach nebo akcnich PC hrach nebo v TV zpravodajstvi).

Tohle mi připadá tedy TOTÁLNĚ mimo. Jakou přemíru násilí musíme v našem zaplaťpánbu poklidném životě snášet? Čeká na Tebe za chalupou voják, aby tě odbouchnul? Musíš se každý den bát vylézt z domu? Propíchne tě prodavačka v pekárně rohlíkem?

Převážná většina násilí, se kterým se setkáváme, je naštěstí jen virtuální a tomu se dá vcelku snadno vyhnout - aspoň do školního věku nemusí prcek vůbec tušit, že existují nějaké akční filmy, ve zprávách toho násilí moc není a když, rodič může být po ruce, aby to dítku vysvětlil, ne? A "heroistické pohádky" - co přesně tím máš na mysli? Pohádky byly děsné maso odjakživa, a to ještě ty verze z našeho dětství jsou oproti těm původním hodně cenzurované. I když se výjimečně koukám na nějaký film, kde se střílí, a přijdou k tomu děti, nemám problém jim vysvětlit, že je to "jenom jako".

Souhlasím s názorem, že agresivita je prostě v nás a že se jen musíme naučit ji využívat nějakým relativně neškodným způsobem. Což běhání s plastovýma pistolkama a dělání pif-paf dozajista je, a od něho k opravdovému střílení a zabíjení je opravdu hodně daleko. Což potvrdí generace dnešních otců, kteří si s pistolkami a spol., hráli asi skoro všichni a přesto násilníci vyrostli jen z nepatrného procenta z nich.

Bránit programově a úplně dětem v "bojových" hrách považuji za naprostou pošetilost a ulítlost. Dohlídla bych na to, aby si tím, s čím si hrají, pokud možno neublížili (takové zásady, jako že se nemíří šípem na lidi, když někoho škrtíš, tak je dobré s tím přestat, když začne chroptět ) a podobně, vysvětlila bych, že je to "jen jako" a dál bych to neřešila.

Myslím, že většina dětí, je-li vedena normálními rodiči, kteří s nimi občas i komunikují, tohle období přežije bez problémů. Naopak těm "skleníkovým květinkám" IMHO mnohem více hrozí, že až se někdy urvou ze řetězu, nebudou znát míru.

A pokud někdo nechá děti od rána do večera koukat na násilné filmy a nedá si ani tu práci, aby se s nimi o tom bavil a některé věci jim vysvětlil - ano, tam to podle mě asi hrozí, ale to snad není problém většiny těch, kteří sem píší, ne?