Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Kudlo, jenom par poznamek na vysvetlenou. Nevim, jak jsou na tom ostatni diskutujici zde, ale ja jsem jedna z tech, ktera je potencialnim nasilim ohrozena v podstate denodenne. Moje bydliste je v miste vysoke kriminality a ja a deti jsme byli nekolikrat svedky nejenom vytazenych zbrani v dobe denniho provozu, ale i vyhruzkami fyzickeho napadeni. Takze ja tady neplacam prazdnou slamu, ja jsem o nasili v nejruznejsich formach mnohokrat intenzivne uvazovala a teprve v momente, kdy se opravdu citis v ohrozeni, ti dojde v zcela jasnych obrysech zvracenost a smesnost jakychkoliv naznaku nasili, ktere jsou provozovany byt i ve forme hry (natoz detske hry). Z tohoto duvodu si nemyslim, ze by moje deti zily v nejake "bubline", ba naopak, jsou o fyzicke konfrontaci diky memu vysvetlovani dost dobre informovani. Proto jim taky otevrene rikam, ze jakakoliv simulace nasili (napr. strileni z pistolek) je spatna vec a deti, ktere si takhle hraji, si nejsou asi vedomy, co jejich chovani, byt na symbolicke rovine, vyjadruje. Vyjadruje akt agrese. A pokud si chce moje dite vybit agresivitu, ma vzdycky moznost volit i jine formy vybiti - napr. sport. A ted k tem bojovym "hram". Bavily jsme se tady doted dost obecne, protoze cemu rikate hry? Je to soubor pravidel, ktere se dodrzuji mezi "hraci", kteri s temito pravidly souhlasi. Zrejme jsem to nespecifikovala zcela jasne: mohu vychazet jen ze sve zkusenosti z detskych hrist, kde se vzdycky objevi nejaky "maly agresor" s maketou zbrane a zacne pobihat kolem hrajicich si deti a tou zbrani je ohrozovat. A pisu zamerne ohrozovat, protoze deti jsou schopne rozumet neverbalnimu chovani a kdyz ti nekdo sermuje pred tvari klackem (nebo plastickou pistolkou) a krici neco u toho, pripadne primo rve: ses mrtvej!, tak to ja povazuju zcela za neprijatelne chovani. Maminky takovyhle agresoru se vetsinou jenom provinile usmivaji a mumlaji neco v tom smyslu: no jo, on si jenom tak hraje. Vzdycky k takovymu klukovi (vetsinou predskolniho veku) prijdu a reknu mu: bez za maminkou a zeptej se ji, co to znamena "bejt mrtvej"! To neznamena valet se chvili po zemi a potom "zmrtvychvstat". Rozhodne si to takhle nemusi interpretovat dite, ktere bylo agresorem prekvapeno a neni soucasti domluvene "hry". Vsechny se tu ohanite tim, ze to je jenom "jako", ze deti jenom tak blbnou, ze si hrajou. Ano, s nejvetsi pravdepodobnosti nedojde ke zraneni, nepropichnou se umelymi meci. Na druhou stranu takovehle chovani ma nesporne "symbolicke vyznamy", ktere si bohuzel deti neuvedomuji. A o to mi jde. O vychove k zodpovednosti si uvedomit, co to doopravdy znamena, kdyz na nekoho namiris zbran, o ucte k zivotu, ktery netouzim nekomu vzit byt jen na symbolicke rovine....
A na zaver k tve citaci meho predchoziho prispevku. Vlivem virtualniho sveta na chapani reality se zabyvaji dokonce i na nekterych studijnich oborech vysokych skol. Nemam tu prostor ani cas, abych to rozebrala v sirsich souvislostech. Ale domnivat se, ze virtualni nasili (a ted myslim jakekoliv predstavy nasili jak v knizkach, filmech, PC hrach...atd) se neodrazi v realite (nebo prinejmensim ve zpusobu chapani reality a realneho nasili jako takoveho) mi prijde jako "zavirani oci" pred zavaznou problematikou. Ano, televize se da detem vypnout. Ale nebudes jim ji vypinat cely zivot.
Kdyz to shrnu: Snazim se vychovavat svoje deti k tomu, aby nemely potrebu si "hrat na vojaky", aby se venovaly smysluplnejsi zabave a hlavne, aby si vzdycky uvedomovaly souvislosti toho, co delaji....A myslim si, ze nikdy neni dost brzy na to, zacit tohle detem vysvetlovat...