Přidat názor k článku I Pan Dolejš má právo na nové podněty

Ano, kratkozraka jsem a hodne. Clanek jsem samozrejme docetla az do konce, i kdyz je pravda, ze ten uz jsem vnimala asi trochu mene. To co je popsano na zacatku me hluboce ale opravdu hluboce sokovalo. Asi jsem moc precitlivela. Chce se mi u toho moc brecet a kricet nad nespravedlnosti sveta. Moje reakce byla hodne ovlivnena i vzpomninkami na udalosti z doby nedavne - ten porodnik, co utrhl pri porodu diteti hlavicku, nebo nedavno jsem cetla v casopisu Hebdo, jak nejaka znama jedne maminky v osmem mesici ji dala do piti drogy a potom ji nozem otevrela bricho a z nej "ukradla dite". Takoveto clanky, i ten o Daniele ve mne vzbuzuji strach, aby se snad neco takoveho neprihodilo mne, nebo nekomu dalsimu. Nedokazu si tu obrovskou bolest predstavit. Ve sve reakci jsem se snazila ochranit duse stejne citlive jako ja, protoze mi pripada od veci vyvolavat zbytecne v tehotnych zenach nebo cerstvych maminkach strach jen tak zadarmo. V patek jsem chtela nechat hlidat Honzika poprve jednou pani. Ted se budu, ale opravdu moc bat. (A doufam, ze zbytecne) Samozrejme, ze spatne veci v zivote prichazeji a svym strachem je mozna o to vic privolavame. Prave proto me moc mrzi, ze jsem se dozvedela, co se Lukaskovi prihodilo, protoze i ja se ted moc bojim.
Pravda, dalsi faze clanku je ta, ze s osudem se musi bojovat a to Daniela dela samozrejme vytecne, obdivuju ji, to jsem take napsala. Take druha cast clanku byla samozrejme velmi pozitivni a asi dodava hodne energie tem, kteri snad maji podobny osud a obcas jim ubyva sil, kdyz se s nim perou. Moje kratkozrakost spociva v tom, ze jsem pro sokujici uvod tu pozitivni informaci celeho proste prehledla a priznavam to.
Macesko, vase clanky znam a take vas moc obdivuju. Musi to u vas byt moc hezke a je dobre, ze se vam dari zaplnovat ta prazdna mista u stolu. Omlouvam se, jestli jsem snad nekomu svoji mozna fakt trochu prehnanou reakci ublizila.