Přidat názor k článku Dětská hřiště a jiné pohromy

Bellano,já jako malá houpání milovala a nejen já ale i mí příbuzní vzpomínají na obrovskou houpačku u tety,kde se houpali.Byla z dlouhého řetězu a doslova se na ní lítalo,děti to prostě milují.Nicméně zcela chápu Tvé "nadšení" z dětských hřišť, na druhou stranu nemáš možnost tedy chodit s dětmi jinam? Třeba jen tak na procházku do přírody? Také nemám ráda hřiště ,nyní zvláště z důvodu nekontrolovatelnosti kde se vlastně které dítko zrovna rozběhlo ,co to mladší pojídá,zda nenarazím na jehlu apod.Tak tam prostě pravidelně s nima nechodím a najdu jim jinou zábavu,venku se toho dá dělat opravdu hodně.Mám 2 děti necelé 3 roky od sebe a starší se zabaví víceméně již samo,s mladším (1,5roku) hold stojím půl hodiny nad kamínkem či broučkem.Uvidíš jak za pár let budeš vzpomínat,jak to vlastně uteklo,jak bylo fajn s těmi dětmi prostě být,jak bylo fajn,že měly zdravé ruce i nohy a mohly se houpat(vídávám totiž občas děti na vozíku..) a jak to bylo fajn že stály o to aby jim máma byla po boku.Tak to ještě chvíli vydrž, chápu chtěla jsis ulevit,ale opravdu to uteče jako voda.Toho jsem si nyní vědoma a tak trpělivě stojím se synkem nad lístečkem který jej zrovna zaujal.Za chvíli jej totiž zaujmou děvčata a to už se pak můžu jít houpat sama(protože s ním bude "houpat"puberta)Jašika