Článek je slabota. Děti hračky vpodstatě nepotřebují - potřebují spíš možnost si hrát a někoho, kdo si bude ochoten hrát s nimi. Hodně dětí má pokojíček přeplněný vymoženostmi vzniklými ve spolupráci s psychology, pediatry..., ale možná by bylo mnohem raději, kdyby mělo dědečka, který mu vyřeže křivonohého koníčka ze dřeva a bude moci vidět, jak koník vyvstal z kusu materiálu původně bez tvaru. O moc lepší, než miminko, které na bateriový pohon slintá, krká a vrže kyčelními klouby, je panenka, kterou ušila maminka ze starého trika a dítě u toho mohlo pomáhat. Takové věci totiž mají duši, jsou spojeny s nějakými vzpomínkami a mají, takříkajíc, historii, která i dítěti dává smysl. Vzpomínám, jak děti opatrovaly svá křehká díla - autíčka z krabičky od sirek s kolečky ze špuntu od vína a osami ze špejlí. Koupit drahý krám vo obchodě není žádně umění...
Předchozí