Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Šmarjá a kde se dítě setká se střelnou zbraní, pokud nemá strejdu myslivce a tátu vojáka?
Zatímco sečnou, řeznou zbraň si může pořídit každý (mezi dětskýma hračkama to reprezentuje atrapa meče nebo dýky, kterou tolik z vás považuje za neškodnou) a každej rok spousta lidí zařve na to, že je někdo propíchne a další mnohem větší spousta se léčí s následky pobodání při rvačce, k získání střelné zbraně je potřeba vyvinout mnohem víc úsilí a překonat mnohem víc překážek.
Pokud vám vadí zbraně kvůli tomu principu, že děti si radostně hrajou na zabíjení, což je fuj, pak by vám měly vadit všechny.
Pokud zabíjení, které je jen imaginární, nevadí, nemělo by vadit ani zabíjení střelnýma zbraněma, protože ani to dítě na ulicích nevidí a na střílečky v televizi ho snad s vaším útlocitem proboha koukat nenecháváte.

Pokud jde o můj názor, tak hra na boj, na válku apod. ke zvýšení agresivity nevede. Děti, které jsou z jiných důvodů (frustrace, výchovné zanedbání, týrání, osobní příklad na ulici nebo v rodině) agresivnější, si zcela symptomaticky budou na válku hrát častěji, to ale nebude příčina, ale následek. Představu, že když klukovi nekoupím pistolku a tank, vyroste z něj pacifista, považuju za naivní.