Přidat názor k článku Hračky vybírejme s láskou, ale obezřetně

Já o vyváženost mozku dětí, které si hrají s barbínami, při vší úctě strach nemám ani trošku. Sama jsem měla dvě a jednoho Kena, šila jsem si na ně šatičky a s kamarádkou jsme si neustále hrály na to, jak se milujou

Myslím, že děti (aspoň ty kolem mě) přirozeně tíhnou k hračkám, které fantazii umožňují a podporují - různé chodičky, mluvičky apod. často zůstávají zapomenuté v bedně (tak to bylo u mě). Ale všechno má své meze, asi by dítě nejlépe rozvíjelo fantazii s polínkem zabaleným v hadříku, ale to mi připadá přece jen přehnané.

Re pistolky a míření - mě tatínek odmalička učil, abych NIKDY nemířila na lidi, ani plastovou pistolkou. Takže by mi i dneska dělalo problém vzít evidentní maketu, namířit přímo na tebe a zmáčknout kohoutek - namířila bych ti někam přes rameno. U "pistolky" z klacku by mi to nevadilo, protože tam bych věděla, že nemůže spustit ani náhodou.

Pokud dítě najde na návštěvě nezamčenou, nezajištěnou a nabitou pistoli, je to především neodpustitelná chyba jejího majitele. Na tom trvám, a stejně tak se na rozdíl od Tebe domnívám, že většina lidí je soudná a takové věci nedělá. A i kdyby dítě pistoli do té doby nevidělo ani na obrázku, kdo Ti zaručí, že ho nezaujme a nezačne si s ní hrát?