Přidat názor k článku Kniha roku Rok kohouta? Pozor na rasismus.

Lízo,

a jak víš, že to 100% byl její vlastní neúspěch? Vlastního syna pokud vím má a ten je vcelku OK. A myslím, že už je i vědecky dokázáno, že výchova opravdu nezmůže vše a že dědičnost hraje také velkou roli.

Já se domnívám (možná jsem totálně mimo, protože na adopci bych neměla), že když už se člověk pro takový krok rozhodne, měl by se rozhodnout se vším všudy a přistupovat k tomu podobně jako Maceška - když jsme si tě vybrali, jsi náš/naše, a to v dobrém i ve zlém. Láska rodičů by měla být nepodmíněná. Pokud s tebou budou problémy, nemůžeme to brát tak, že přece jen "nejsi naše". Stejně jako když se "nevyvede" dítě, vinit z toho geny manželovy strany.

Ale pro paní Boučkovou to muselo být strašně náročné. Vzhledem k tomu, že, jak jsem psala výše, na adopci bych neměla ani náhodou, vůbec bych se neodvážila vyčítat jí trpkost, se kterou o tom píše. A možná jí to pomáhá vyrovnat se s tím, že to nevyšlo, ačkoli pro to dělala, co mohla.