Já tedy nejsem žádný odborník v tomto směru, ale tak nějak laicky si říkám, co když byla chyba právě v tom stejném přístupu ke všem dětem. Říkám si, že to její vlastní dítě autorce mohlo být velmi podobné - povahově, takže její přístup byl OK, kdežto ty adoptované děti byly prostě úplně jiné - hlavně co se týče temperamentu, povahy apod., takže přístup k jejich výchově by to chtělo úplně jiný. A určitě je problém s citovou deprivací - jistě na tom je jinak dítě, které i když je v břiše matky, je opečováváno, je s láskou očekáváno a to samé ho čeká, když se narodí. A určitě na tom bude stokrát lépe než dítě, které nikdo nechce a ještě mu je navíc ubližováno.
Ale ta kniha - přijde mi, že je dobře, že tady je - o problému adopce se pak diskutuje více a hlavně otevřeně. Někdy jsem měla pocit, že žadatelé o adopci jsou přesvědčeni, že dítě spasí a jen tím dobrý úmyslem způsobí to, že dítě jim vlastně bude neskonale vděčné a tudíž bez jakýchkoli výchovných problémů.
Předchozí