která nesouvisí s rasismem ani s knihou p. Boučkové (mimochodem kniha se mi jako KNIHA líbí, přečetla jsem ji jedním dechem... pro případné zasvěcené čtenáře "Neboj, vrátím, brzy!"
.
Fascinuje mne, jak je většina zde diskutujících přesvědčena o tom, že dítě člověk miluje buď bezvýhradně, nebo je defektní a selhal. Lhostejno či adoptované nebo vlastní.
Mám vlastní dítě a fakt mi na něm pár věcí vadí. Dokonce i smrdí, když se zpotí. Vadí mi, že má odjakživa sklon k despotismu, je sebestředný... vadí mi, že ve stresu je schopen praštit, kopnout... že není tak empatický, jak bych si třeba přála.
Zjevně jsem UFO a přistála jsem na cizí planetě, kde se bezvýhradně milují i masoví vrazi. :o)